ŠTRASBURK město nejen lidských práv

ŠTRASBURK město nejen lidských práv

Nad mnohými kauzami klientů často uvažujeme i z hlediska jejich mezinárodního řešení. Proč ne ? Po vyčerpání národních institucí tuto šanci máme. Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku je mezinárodní institucí, ke které můžeme podat stížnost, dovolávající se porušení práv zaručených Evropskou úmluvou o lidských právech. Není ovšem na místě každého klienta utěšovat " soudem pro lidská práva " jako všenaprvující instancí. Soud není odvolacím soudem ve vztahu k národním soudům, nemá pravomoc jejich rozsudky rušit ani měnit. Evropský soud přijímá stížnosti osob jen za splnění podmínek, kdy práva zaručená Úmluvou byla porušena státem, který ji podepsal, přičemž práva jsou formulována v Úmluvě a čtyřech protokolech. Česká republika ratifikovala Úmluvu a všechny čtyři protokoly dne 18. března 1992. Máme tedy otevřenou cestu do Štrasburku...

Po perfektní profesionální přípravě, a prostudování cesty z Čech až k budově soudu, bychom se měli seznámit i s městem a územím na kterém leží. Nahlédnout do jeho historie a v ulicích pozdravit jeho slavné, i neprávem zapomenuté osobnosti. Francouzsky ALSACE, německy ELSASS, latinsky ALISATIA, česky Alsasko, je historická země v kotlině Rýna, dnes o rozloze 8. 924 km2. Jméno pochází z germánského Alisaz " jiné, nebo cizí sídlo ". Historické prameny vysvětlují, že ji tak pojmenovali germánští Frankové podle toho, že francká sídla zde byla založena na cizím, alemanském území. Ve starověku bylo Alsasko osídleno keltskými kmeny, v době římské patřilo k provincii Germania Prima. Během úpadku římského impéria, především v první polovině 5. stol., tudy procházely četné germánské kmeny, z nichž se zde trvale usídlili Alemanové. Ve 12. stol. vzniklo na území 11 říšských měst, především Štrasburk, od r. 1262 svobodným říšským městem se stejnojmenným biskupstvím. Během Třicetileté války se v držení Alsaska vystřídali Sasko, Francie a Habsburkové. Rozhodnutím Vestfálského míru připadla jeho podstatná část Francii, Štrasburk zůstal v držení Svaté říše římské. Král Ludvík XIV. získal město pro Francii v r. 1681. V průběhu Velké francouzské revoluce a následných napoleonských válek získala Svatá říše římská svá území zpět, ale po Víděňském kongresu v r. 1814 - 15 byla Francii vrácena. Po porážce Francie v roce 1870 ve válce prusko - francouzské bylo Alsasko připojeno k Německému císařství, rok poté spojeno s Lotrinskem v říšské území Alsasko - Lotrinsko. Po 1. svět. válce bylo připojeno opět k Francii. Za 2. svět. války, v letech 1940 -1944 bylo obsazeno Německem a připojeno k Třetí říši. Od roku 1945 je Alsasko znovu součástí Francie. Tvoří stejnojmenný region s centrem ve Štrasburku. Francouzsky STRASBOURG,německy STRASSBURG, česky Štrasburk, město v Dolním Alsasku, ve východní Francii. Založeno v předřímské době. Historické prameny informují, že od 6. stol. bylo město v lidovém pojetí nazýváno germánským jménem Strateburgo, Stradeburgum, později Strazburg. Odvozením z germánského straza " dlážděná cesta, silnice " a z burg " opevněné město, hrad ", tedy " město při silnici ", silnice vedla k přechodu přes Rýn. Štrasburk je od r. 1949 sídlem Rady Evropy, která v roce 1950 přijala Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod. Od r. 1955 je sídlem Evropského soudu pro lidská práva. Od r. 1958 jedním ze sídel Evropského parlamentu, konkrétně jeho plenárních zasedání ( dalším je Brusel kde zasedají parlamentní výbory, a Lucemburk ). Štrasburk je průmyslové město ( petrotechnický, strojní, hutnický, chemický, potravinářský a oděvní průmysl ). Je významným silničním a železničním přechodem do Německa a neméně významným říčním přístavem. ROUGET DE LISLE - MARSEILLAISA Rouget de Lisle, narozen 10. 5. 1760 v Lons-le-Saunier, byl kapitánem rýnské armády, když " v bezesné noci z 25. 4. 1792 byl navštíven géniem revoluce. Přeměnil do strof proklamaci "" Vlast je v nebezpečí, do zbraně občané "", kterou četl na zdech Štrasburku. " Zkomponoval píseň, která mu zajistila nesmrtelnost. Píseň rýnské armády se zrodila ve Štrasburku a také zde, v tiskárně Levrault vytištěna. O vzniku francouzské národní hymny píše autorův současník Maschet. " Rouget de Lisle byl na návštěvě ve štábu vojáků. Přítomen byl i starosta Štrasburku Dietrich. Brzy začne válečné tažení. Potřebujeme válečnou píseň abychom povzbudili a vedli naše vojáky. Městská rada ve Štrasburku věnuje cenu nejlepšímu autorovi, rozhlašte to svým přátelům, já to nechám vytisknout, řekl starosta. V 7. hod. ráno byl u mě Rouget de Lisle a říká, že Dietrichův návrh se mu zalíbil. Ve spánku zkoušel napsat vojenskou píseň a zároveň ji zhudebnil. Přečti si ji a řekni mi, co si o ni myslíš, pak ti ji zazpívám, řekl. " Vlastenecká písně se rozšířila v Alsasku a v celé rýnské armádě 10 měsíců předtím, než dostala název Marseillaisa. Sehrála mimořádnou úlohu v době, kdy Francie byla ohrožena rakousko - pruskou invazí. Provolání Zákonodárného shromáždění v červenci 1792 Vlast v nebezpečí ( "... Občané, vlast je v nebezpečí ! Kdo z vás chce mít tu čest a být mezi prvními, kteří budou bránit to nejdražší - svobodu a francouzské občanství.." ), se setkalo s obrovským vlasteneckým nadšením. Po celé zemi vznikaly ozbrojené oddíly dobrovolníků ( federátů ).Ti se měli účastnit slavnosti Federace v Paříži u příležitosti třetího výročí dobytí Bastily. S touto písní přišel do Paříže pluk Marseillanů, kteří ji zpívali poprvé. Podle nich ji lidé nazvali Marseillaisa, a toto jméno jí již zůstalo. Hymnou byla prohlášena 14. července 1795. Francouzskou hymnou se definitivně stala 14. února 1879. Její slova zůstala původní, nedotčena. Orchestrální podobu dal hymně Hector Berlioz ( 1803 - 1869 ), novoromantický francouzský hudební skladatel, jehož osobnost je charakteristická " nezkrotným temperamentem a překypující energií ".

JEAN BAPTIST KLÉBER "...byl nejstatečnější ze statečných "charakterizují historikové napoleonského generála Jeana Baptista Klébera, jemuž ve Štrasburku patří krásné náměstí, po němž se energicky rozhlíží ve své bronzové podobě obklopen francouzskými vlajkami. Tento architekt, později inspektor staveb v Alsasku, brigádní generál, jeden z nejlepších generálů republiky, patřící mezi výkvět francouzské armády, se narodil ve Štrasburku v roce 1753. V květnu 1798 odplula francouzská flotila v čele s vlajkovou lodí " Lř Orient " doprovázená velkými řadovými loděmi, fregatami, korvetami, brigami a transportéry pod ochranou konvojů, na egyptské tažení. Zdálo se, že všechno hovoří ve prospěch úspěchu. O tom, že přetížená vlajková loď při vyplutí na moře zachytila o dno, nikdo nechtěl mluvit nahlas. Mnozí v tom spatřovali špatné znamení. Generála Klébera tato událost pravděpodobně nechala klidným. Kdo na ně však myslel, byl Napoleon. Jako vrchní velitel zpravidla určoval diskusní téma ve společenské místnosti vlajkové lodi. Jednou k diskusi navrhl otázku předtuch a výklad snů... Napoleon tušil správně. V bitvě u Abukíru, v místě delty Nilu, admirál Horatio Nelson zničil francouzskou eskadru, a zajistil Anglii rozhodující postavení ve Středozemním moři. Egyptské tažení nebylo možné zachránit. To Napoleon věděl, ale zachránit sám sebe a uprchnout pod záminkou událostí v Evropě, kde se začala vytvářet protifrancouzská koalice, možné bylo. Opustil armádu a svěřil ji " nejsilnějšímu a nejschopnějšímu ze všech vojevůdců " v Egyptě. Neměl Klébera rád, musel však uznat jeho vojenské nadání a proto ihned věděl, že mu vrchní velení svěří. Vyhýbal se osobnímu setkání s ním a instrukci mu odevzdal zprostředkovaně. Instrukce s rozkazem, kterým ho jmenoval vrchním velitelem východní armády, se generálu Kléberovi dostala do rukou až 24 hodin po jeho odplutí z Egypta. Když ji obdržel a dověděl se co se stalo, rozzuřil se. Beznadějnost jakýchkoliv vojenských perspektiv mu byla jasná. Přesto armádu vzorně vedl a hrdinsky bojoval dál. Pět měsíců po Napoleonově útěku, 24. ledna 1800, byl nucen podepsat dohodu o příměří, která předpokládala evakuaci francouzských vojsk z Egypta. Ještě předtím, v bitvě u Heliopolisu v březnu 1800 dokázal, že je nejstatečnější ze statečných. Rozdrtil Turky a vyhnal je z Egypta. Za necelé tři měsíce, 14. 6. 1800 byl generál Kléber v Egyptě zavražděn domorodým vojákem, mamlúkem.

JOHANNES GUTENBERG ( 1397 - 1468 ) první vynálezce lití písma a knihtisku s pohyblivými typy v Evropě. Jeho vynález spočíval v odlévání kovových liter z matric, v jejich sestavování do řádků a stran a v otiskování tiskařskou černí na dřevěném lisu. Kromě Mohuče pobýval i ve Štrasburku. Za jeho nejstarší tisk je považován Zlomek knih Sybiliných. Nejslavnějším tiskem je dvoudílná bible o 1282 stranách. Její tisk zahájil v roce 1450. V roce 1455 na svém prvním knihtisku vytiskl Odpustkovou listinu, jež slibuje odpuštění vlastních hříchů. Štrasburk je zajímavý i velkou oblibou čápů. Mají svá výsostná místa na komínech domů, a v obrovském parku poblíž komplexu evropských mezinárodních institucí. Svým klidem a laskavostí jakoby symbolizovali tuto moderní část města. Nelze pominout ani nekonečnou zeleň vinic vlnících se kolem cest, které už dávnou nejsou dlážděné, ani nevedou cizím sídlem. Ať navštívíte Alsasko pracovně či jen jako turisté, budete se tam cítit dobře. A pokud ve Štrasburku zaznamenáte navíc i profesionální úspěch, budete se oprávněně cítit jak v záplavě zlatého deště.

    JUDr. Marta E h l o v á
    V Praze dne 21. února 2000
    VYŠLO V Č. 5/2000 BULLETIN ADVOKACIE