Vykračuji správným směrem

Myslím, že díky členství v PRSODIVu se mi v advokacii od počátku dařilo. PRSODIV neboli Pravý spolek ochotníků divadla sdružoval sboristy naplňující slovo ochotník do puntíku. Čtveřice univerzitních studentů Bouda, Hrášek, Klíč a Žížala tvořila grunt souboru. Já, Štěpán Bouda, jsem studoval práva. Justin Hrášek si na univerzitě cvičil tělo a ducha pro dráhu tělocvikáře; občas ze sebe dělal mistra světa, tak jsme mu říkali Lusk a vyslovovali to americky. Přírodovědec Petr Klíč znal kdejaký kámen, za což si vykoledoval přezdívku Lomikámen. Bohoslovec Leopold Žížala byl veselá kopa s laskavou tváří a neukázněnými vlasy. Říkal nám "zdař Bůh, milí braši" a svá rozpoložení ventiloval hláškami "kýho výra" či ostřejší "jděte k šípku". Byl to náš Kališník. Ostatní ochotníci byli již výdělečně činní, kupříkladu listonoš z pobočky hlavní pošty, fotograf ze sportovní redakce pražského večerníku, ornitoložka ze zoologické zahrady nebo vědecký pracovník ze zeměpisného ústavu. Když divadelní kus vyžadoval davové scény, spolehlivě jsme zalovili v řadách přátel a rodinných příslušníků. Z několika externistů se dokonce rekrutovali i noví členové spolku.

Principálem spolku a jeho režisérem byl docent na vysoké škole, specialist a na optiku a ředitel okresní hvězdárny, kterému jsme dali jméno Lupa. Byl to renesanční člověk. V sídle okresní hvězdárny přemluvil pár místních šumařů k nastudování Rybovy vánoční mše Hej, mistře, při níž muzicíroval, dirigoval a občas zaskočil i jako sólový zpěvák. Skoro pravidelně před začátkem adventního koncertu v obci vypadával proud. Lupa však na ten nešvar vyzrál. S hořící svíčkou v ruce se v sokolovně doštrachal na dirigentský praktikábl a do setmělého auditoria houkl: "Přátelé, zazpívejme si tu naši." A hned zanotoval: "Ježíšku, panáčku, já tě budu kolébati…" Publikum se přidalo a čekání na světlo všem hezky uteklo. Právě coby dirigent a sólový zpěvák se proslavil. . . .

Anotace

Úsměvně laděné příběhy z praxe mladého advokáta.

Protagonista příběhů nastupuje advokátní praxi v 70.letech 20. století. Postupně přichází o iluze i představy, získané během studia, seznamuje se s nejrozmanitějšími typy lidí na obou stranách zákona a při tom všem mu přichází vhod nejen humor a nadhled, ale i zkušenosti z ochotnického divadelního spolku.