ZLO – věčná inspirace literatury

ZLO – věčná inspirace literatury

Je – li Bůh, odkud zlo?

Odkud však dobro, není – li ho?

Ptá se řecký filosof Epikuros pár set let před Kristem (341 -270). Od té doby – ba mnohem dřív, než mudrc o zlu takhle zafilosofoval, inspirovalo literáty – a nejen je. Vždyť už Múzy z Parnasu nabádaly své chráněnce, aby i zlo vtělili do svého umění. Zlo patří k životu člověka stejně jako dobro. Bez zla by nebylo dobra. Bez zla by byl člověk sotva statečný; v přítomnosti zla v sobě nachází netušené schopnosti. Dovede se mu hrdinně vzepřít či mu zbaběle podlehnout. Se zlem jsou spojeny vášně, silné emoce – škodit, trýznit, ničit..., ale i statečnost, obětavost, mnohdy smrt... Báječné inspirace pro spisovatele, básníka!

Zlo a dobro jsou promíchané jako barvy na malířově paletě; mohou však být i černobílé jako Stevensonův doktor Jekyll a pan Hyde.

Zlo na své zlo zpravidla v životě doplácí. Pohádky jsou pro to tím nejlepším příkladem. Než ,,zazvoní zvonec a pohádky je konec" dočká se čtenář či posluchač potrestání zlého raracha a vysvobození zakleté princezny.

Zlo se ocitá na lavici obžalovaných, kde je pranýřováno; ale také popíráno profesionály – obhájci, kteří ho někdy musí omlouvat jako nutné zlo...