Nelehký osud osobního tajemníka prezidenta Beneše

Po zvolení Edvarda Beneše prezidentem republiky se stal jeho osobním tajemníkem. Mnichov 1938 a  následná abdikace prezidenta v říjnu téhož roku Prokopa Drtinu osudově spojila s druhou republikou. Po zvolení prvního předsedy Nejvyššího správního soudu Emila Háchy prezidentem byl od ledna 1939 jmenován pomocným referentem u  Nejvyššího správního soudu. V období protektorátu se zapojil do  podzemní činnosti v  politickém sboru Politické ústředí. Po odhalení ústředí gestapem se rozhodl pro útěk do zahraničí. Od svých spolupracovníků dostal krycí jméno Pavel Svatý, pod nímž se pak hlásil i jako komentátor čs. vysílání BBC z Londýna. V letech 1945–1948 byl ministrem spravedlnosti. Na sílící vliv komunistů reagovali demokratičtí ministři rozhodnutím podat demisi. Proti očekávání ji prezident Beneš v únoru 1948 přijal, čímž byla otevřena cesta k nastolení komunistické diktatury. Doktor Drtina se rozhodl „protestovat obětí vlastního života“. Po neúspěšném pokusu o sebevraž- du zastřelením zvolil nezdařený skok z  okna. Drtina byl policií zatčen, převezen do nemocnice Na Bulovce a vzápětí dodán do vazby. Ve vazbě a ve výkonu trestu strávil „12 let, 2 měsíce a 23 dny.“

Jako studentka jsem potkávala doktora Drtinu u nás v Mikovcově ulici, kde se svou ženou bydlel. Setkání s ním jsem popsala v knize Dům na  Královských Vinohradech. „Někdy v sedmdesátých letech se v naší ulici začal objevovat muž, který chodil oblečený pokaždé stejně: v tmavohnědém obleku, bílé košili, kravatě, na hlavě klobouk. V zimě si navlékal kabát s ko- žešinovou podšívkou a  perziánovým límcem. Působil na mě jako člověk, jehož svět byl uzavřený v  aktovce, kterou měl stále při sobě. Ta aktovka se zdála být neodmyslitelnou součástí jeho osobnosti. Kulhal, ale při chůzi nenosil hůl, měl však na jedné botě vyšší podpatek. Chodil vždy sám, na ulici se k němu nikdy nikdo nehlá- sil, zřejmě ani on nestál o komunikaci s okolím. Svým samotářstvím mi imponoval, ačkoliv mi ho bylo trochu líto. Neznala jsem toho člověka, nevěděla jsem, kým byl. Pak mi někdo řekl, že to je to doktor Prokop Drtina, někdejší osobní tajemník presidenta Beneše, poválečný ministr spravedlnosti. Povídalo se o něm, že měl snad kdysi skočit z  okna, a  proto teď kulhá. Kdybych tehdy věděla o  doktoru Drtinovi, co vím dnes, a mohla bych ho zase potkat, nenechala bych ho v jeho samotě. Určitě bych ho oslovila. Zajímala bych se o jeho prožitky z doby předcházející mnichovskému diktátu v  roce 1938, dobu druhé republiky, o pobyt v emigraci a vů- bec o  všechno, co se nevešlo do  jeho knihy Československo, můj osud.“

    JUDr. Marta Ehlová
    Noviny-Prahy-2-LISTOPAD-2015 strana 9 dole.