Naši stateční studenti: k výročí 17. listopadu 1939

„Když německá tajná státní policie zjistila studenty označené za zosnovatele demonstrací, byli tito v kasárnách v Ruzyni dne 17. listopadu 1939 oddílem pověřeným exekucí zastřeleni. Rozsudky nebyly vyneseny… Na otázku, zda tato exekuce byla vraždou, doznávám, že podle lidských citů a lidských zákonů musí býti označena jako vražda,“ řekl K. H. Frank při výslechu ve věznici krajského trestního soudu v Praze na Pankráci dne 5. října 1945.

Vyhláška vytištěná černým písmem na rudém papíře, vylepená po Praze na rozkaz německých úřadů, Pražany šokovala: „Ačkoliv bylo opětovně vážně varováno, pokouší se od nějaké doby skupina českých intelektuálů… menšími nebo většími akcemi odporu rušiti klid a pořádek v Protektorátu Böhmen und Mähren. Při tom bylo zjištěno, že původci těchto aktů odporu jsou zvláště také na českých vysokých školách. Ježto tyto živly daly se ve dnech 28. října a 15. listopadu strhnouti k násilným činům proti jednotlivým Němcům, byly české vysoké školy na dobu tří roků zavřeny, devět pachatelů bylo zastřeleno a větší počet účastníků vzat do vazby. Podepsán říšský protektor Freiherr von Neurath.“

28. říjen – symbol československé samostatnosti – se Češi rozhodli uctít důstojnou manifestací (obléci smuteční šaty a nositi klobouk v ruce, … nejíti do biografů ani divadel, … po ulicích se pohybovati pomalu a mlčky. Má býti demonstrováno pasivně a nemá býti kladen odpor ozbrojeným policejním jednotkám). Přesto manifestaci „Němci použili k záměrnému vyvolání srážek, chtěli a museli českému lidu ukázat, že mají dost moci a hodně prostředků, aby potlačili sebemenší pokus o jakýkoliv národní a politický projev.“

Mezi oběťmi srážek byl i Jan Opletal. „Po 19. hodině je přinesen na kliniku medik Jan Opletal… Má ránu do břicha,“ píše profesor Arnold Jirásek ve své publikaci Jak jsme prožívali 28. říjen 1939 na I. chirurgické klinice. „Poraněn byl na nároží Žitné ulice a Smeček… Po zlém boji se své strany i se strany ošetřujících zemřel 11. listopadu v 11 hodin 45 minut…“

Opletalovu smrt a jeho pohřeb dne 15. listopadu 1939 Němci zneužili k provokacím „pro ostrý odůvodněný postup proti českému školství, studentům a profesorům“. 15. listopad posuzovali jako pokračování demonstrací 28. října 1939. Hitlerův rozkaz zněl:

1. 1. Zastavení vysokých škol na tři roky.

   2. Jakékoliv demonstrace potlačit ihned vlastními bezpečnostními orgány, bez jakékoliv předchozí výzvy, a to zásahem nejradikálnějším.

Deset vysokých škol – Karlova univerzita v Praze, Masarykova univerzita v Brně, Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta v Olomouci, Husova československá evangelická bohoslovecká fakulta v Praze, České vysoké učení technické v Praze, Česká vysoká škola technická v Brně, Vysoká škola zemědělská v Brně, Vysoká škola zvěrolékařská v Brně, Vysoká škola báňská v Příbrami, Akademie výtvarných umění v Praze – bylo zavřeno. Z budov se staly kasárny, úřadovny… V časných ranních hodinách 17. listopadu 1939 přepadlo gestapo v Praze, v Brně a v Příbrami vysoké školy, obsadilo vysokoškolské koleje, studenty pozatýkalo, mnohé bez soudu transportovalo do koncentračního tábora v Oranienburku.

Na zavření vysokých škol a zvýšený počet studentů emigrantů (ve Francii vstupovali do československých vojenských jednotek a po pádu Francie se s nimi dostali do Anglie) reagovala i čs. exilová vláda v Londýně. V roce 1940 dohodla s výborem International Students Service zajištění československých studentů vojáků, zejména mediků, kteří v době uzavření vysokých škol bezprostředně stáli před dokončením lékařského studia. Na Oxfordské univerzitě tak dostudovalo 60 mediků, první diplomy novým lékařům univerzita předala při promoci dne 27. února 1943. Na zasedání International Students Assembly (ISA) v létě 1942 ve Washingtonu byl 17. listopad prohlášen Mezinárodním studentským dnem.

„Mezinárodní shromáždění studentů vybralo tento den, aby uctilo památku studentů a profesorů, umučených a zavražděných před třemi lety v Československu…“, prohlásil tehdy ve svém poselství americký prezident Roosevelt.

    JUDr. Marta Ehlová