Po roce a půl se jednací síň číslo 5 ve čtvrtém patře Obvodního soudu pro Prahu 6 proměnila na jedno odpoledne opět ve výstavní síň. Soudci odložili své taláry a prezentovali se jako citliví fotografové, kteří nenechávají bez povšimnutí okolní svět.Dne 24. října 2002 se zde konala již třetí výstava nazvaná VÝSTAVA V SOUDNÍ SÍNI. Autory fotografických děl byli tentokrát jen soudci: Markéta Binderová, Marie Roubíčková, Vladimír Hašana a Aleš Nezdařil z pořádajícího soudu, Martin Husák z Obvodního soudu pro Prahu 2, Pavel Jaroš z Obvodního soudu pro Prau 3 a Jan Hustedová a Andrea Kožená z Obvodního soudu pro Prahu 10. Na výstavě se i tentokrát volila nejlepší fotografie. Volba to byla nelehká, protože každé dílo bylo hodno vítězství:fotografie Martina Husáka připomínaly pastely impresionistů; z jeho Zimy, Podzimu, Léta i Rána čišela atmosféra zachyceného momentu. Ráno v přístavu Andrey Kožené bylo idylické. Západ Jany Hustedové i Krajina Marie Roubíčkové uklidňovaly. Hašanova 100% elegance prozrazovala autorův smysl pro barevnost i detaily. Nezdařilova černobílá Paříž I., II., III., IV. V. dokazovala, že má své nekonečné podoby. Irsko Markéty Binderové svědčilo o autorčině okouzlení touto zemí. Jarošův Deštivý prales i Nový Zélend neskrýval vyznání autora k těmto končinám světa. Palmu vítězství si odnesla Andrea Kožená za černobílý snímek Ráno v přístavu. Absolutní vítěz v počtu odevzdaných hlasů byl Martin Husák. Obdržel celkem 18 hlasů. Výstava byla příjemným společenským setkáním soudců, advokátů i pracovníků soudů. Místa, kde se řeší lidské osudy a čeká se na spravedlnost se zaplnila hloučky diskutujících hostů i hostitelů. Pilo se šampaňské, káva i minerálka, lahodným kremrolím nikdo neodolal. I tentokrát šlo o výstavu prodejní; výtěžek z prodaných fotografií putoval stejně jako v r. 2001 na účet Dětského domova Zbraslav. Závěrečná věta dopisu jeho ředitelky MUDr. Petry Vorlíčkové organizátorce výstavy dr. Marii Roubíčkové byl pro zúčastněné jistě nejlepší odměnou: ,,Myslím, že i Vás všechny těší, že výtěžek akce jde dětem, které se nalézají v těžkých životních situacích." Věřím, že naši kolegové soudci se již nyní připravují na další výstavu. Je však škoda, že výstava trvá jen jedno odpoledne. Stěnám soudu by slušelo, aby je fotografie zdobily o něco déle.
JUDr. Marta E h l o v á
V Praze dne 21. ledna 2003
VYŠLO V Č. 4/2003 BULLETINU ADVOKACIE